DOTEK MILENCŮ ZRAZENÝCH
19. 10. 2007
DOTEK MILENCŮ ZRAZENÝCH
Za noci, když všichni lidi spí
Zmítáš se strachem ve snech svých
Stíny na zdech se odráží
Tvář anděla, však ničeho si nevážíš
Podívej se tam někde za tebou
Stojí tam v řadě, snad k tobě jdou
Podívej se, jsou zas o kus blíž
Natáhnout ruku, pak možná pochopíš
Trápí tě v noci, když se do snů vkrádají
Zase ty tváře, co chtěj, snad tebe hledají
Noha nohu střídá, zběsile utíkáš
Ze strachu, co by, za sebe se nedíváš
Pohledy krutý, oheň v nich pálí
Podívej ještě jednou, ten žár tě spálí
Noční dotek milenců zrazených
Ve jménu chtíče a touhy zrozených
Za noci temné se tvůj hlas rozezní
Spása přijde, až když se rozední
Pak světlo slunce tě na chvíli ochrání
Kde jsou a kolik jich jen může být
Němé tváře, co zjevují se ve snech tvých
Proč nezmizí a nenechaj tě v klidu spát
Chtějí tvou duši, snad měla by ses začít bát
Je to jak výlet do časů minulých
Kdo je kdo, nevíš a ani se tím netajíš
Milenci zrazený, co chtěli jen o něco víc
Víš dobře, všechno má svůj rub i líc
Byly fajn časy, tváře se střídají
Mezi dveřma mlčky ti vyčítají
Chtěla si všechno a uměla jen brát
Ale zapomněla jim zpátky něco dát
Čas pokání, kdo tě ochrání
Snad jednou přijde den
Kdy vrátí se ti klidný sen
Za noci, když všichni lidi spí
Zmítáš se strachem ve snech svých
Stíny na zdech se odráží
Tvář anděla, však ničeho si nevážíš
Podívej se tam někde za tebou
Stojí tam v řadě, snad k tobě jdou
Podívej se, jsou zas o kus blíž
Natáhnout ruku, pak možná pochopíš
Trápí tě v noci, když se do snů vkrádají
Zase ty tváře, co chtěj, snad tebe hledají
Noha nohu střídá, zběsile utíkáš
Ze strachu, co by, za sebe se nedíváš
Pohledy krutý, oheň v nich pálí
Podívej ještě jednou, ten žár tě spálí
Noční dotek milenců zrazených
Ve jménu chtíče a touhy zrozených
Za noci temné se tvůj hlas rozezní
Spása přijde, až když se rozední
Pak světlo slunce tě na chvíli ochrání
Kde jsou a kolik jich jen může být
Němé tváře, co zjevují se ve snech tvých
Proč nezmizí a nenechaj tě v klidu spát
Chtějí tvou duši, snad měla by ses začít bát
Je to jak výlet do časů minulých
Kdo je kdo, nevíš a ani se tím netajíš
Milenci zrazený, co chtěli jen o něco víc
Víš dobře, všechno má svůj rub i líc
Byly fajn časy, tváře se střídají
Mezi dveřma mlčky ti vyčítají
Chtěla si všechno a uměla jen brát
Ale zapomněla jim zpátky něco dát
Čas pokání, kdo tě ochrání
Snad jednou přijde den
Kdy vrátí se ti klidný sen
nádhera...
(Elisha, 11. 12. 2007 10:00)